O autorce
antonie krzemieňová
Netuším, proč jsem se narodila na Zemi, a právě svým rodičům. Nejprve jsem si myslela, že máme daný osud a tomu se nevyhneme. Později jsem neměnný osud nahradila slovy Cesta. Pochopila jsem, že je jen a jen na mně, kudy se vydám a jak naplním svůj život.
I když by někteří řekli, že to je právě osud, jsem přesvědčená o tom, že svůj osud si v podstatě tvoříme sami. Svým přístupem k životu, rozhodováním nebo také pasivitou. Má Cesta dosud neskončila. Stále je co objevovat.
Hovoří se o odklonu člověka od přírody a někteří se pokoušejí o návrat. Myslím si, že návrat k přírodě by měl začít pochopením přírodních zákonů, které působí na člověka. Právě proto jsem začala studovat psychosomatiku v podání Dr. Hamera, tedy Novou germánskou medicínu. Jejím spojením s profily osobnosti, emocemi a pyramidou lidských potřeb jsem získala nadhled nad životem člověka a mnohé pochopila. Tak také vznikla Funkční psychosomatika®, které se věnuji již spousty let.
Možná i vy hledáte svoji Cestu. Ke zdraví a plnohodnotnému životu. Pak jste zde správně.
Má Cesta nekončí. Stále je co objevovat, stále je co studovat. Ze své minulosti jsem se poučila a jdu dál. Vstříc konci své Cesty. Doufám, že až se jednou ohlédnu, bude za mnou vidět kus práce.
„Život je krásný, daleka cesta. Marné však není žádné volání. Zemdlený není ostudou města, hanbou je zrada a pokání. Zpáteční cesta se trestá…“
Stanislav Kostka Neuman
Úžasná slova…
antonie krzemieňová
Cyklus - Síla myšlenky
Síla myšlenky IV. - Emocí k nemoci
Byl jednou jeden život, těžce se protloukal. Kdekdo mu nakukal, co dělat má, jak žít, co jíst, co pít. A on to vážně bral. Až když se pod tíhou života úplně prohnul a hlavou se země dotknul, uslyšel hlas – naštěstí včas – a znovu hlavu zvedl…
Starat se o sebe sami máme a často to neděláme. Sami sobě přítelem můžeme být, stačí jen chtít vyznat se v sobě. Nebo důvěřovat nějaké osobě, že za nás všechno vyřeší – a pak že člověk nehřeší.
Největším nepřítelem je sobě člověk sám, na to klidně hlavu dám. Nezvládnuté emoce – tělesné jsou nemoce. Tak to tady chodí, ženy děti rodí. Vztek či zlost, je jí tady dost. A jak život vnímáme, jak se na vše díváme? To přec lehce poznáme. Je-li zdravé naše tělo a řekne si, co by chtělo, radost mějte, vše mu dejte. Když však mlčí, hlava křičí a chce se nám rozpadnout, tak je třeba popadnout selský rozum do hrsti. Selský rozum rádi mějte, často si jim pomáhejte, chytrolín jej nepustí… Vaše hlava tělo řídí, nikdo ji to nezávidí.
Síla myšlenky III. - Nemoci z emocí
Nemoc jak nezvaný host, kterého je všude dost, navštívit vás může. Možná vás přemůže a do postele skolí, nebo vás kdeco bolí.
Kdy nemoc končí a kdy začíná? Proč mám tu kterou právě já? Když se v hlavě myšlenky honí, brzy pak naše tělo bolí. A je často k zlosti, když vás bolí kosti a prášek zrovna nehojí a vy jste jako po boji. Zas dobře bude a prášek zbude.
Hlava, ta ví, proč se tělo nehojí, či je jako po boji. Tělo hlavu poslouchá, jen málokdo naslouchá. Je to k jeho škodě, že věří náhodě. Že pověrám věří, kdo k doktoru běží. kdo se léčit jiným dává, tomu neslouží hlava. Vyléčit se musíš sám, na to přísahám. Poslouchej dobře svůj vnitřní hlas – možná teď nastal ten pravý čas….
Sila myšlenky II. - Manipulace
Jako loutku na provázku, kterou vodí na procházku, jako zamračené nebe, tak vidím dneska tebe. Tak jako moucha v pavoučí síti se někdy lidé cítí, a i když slunce svítí, nemají den krásný a měsíc není jasný.
Svůj život můžeš ve svých rukách mít nebo se o něj rozdělit. Polapit se snadno dáte, žádnou zradu nečekáte? Což jste ryba v rybníčku, co skáče sama na udičku? Stačí chvíli povídat a jen tak vás oklamat? Svůj rozum jste doma nechali, snadno se oklamat dali? Kdo selskému rozumu přednost dává, toho rybář naprázdno udičkou mává.
Jak z manipulací ven? Jak nebýt podveden? Tato kniha vám pomůže, oddělit trní od růže, v tomto světě se vyznat, lovce i rybáře poznat. Mnohá tajemství vyzradí a také prozradí, jak životem proplouvat, jak nebýt na udičce ryba, ať život není chyba. Jak neuvíznout v pavoučí sítí, když slunce krásně svítí. Nebát se být sám sebou – i když jsem tady s tebou.
Síla myšlenky I. - Prokletí
Jakou má myšlenka sílu? Udělá ti v hlavě díru? Někdy možná prokletí, také k tobě doletí.
To jen závist vědět dala, že tě také ochutnala. Pak se ti nic nedaří, máš ruměnce ve tváři, levé obě ruce a bolí tě srdce. Prokletí je emocí, nemůže za nemoci. Proklíná ten, kdo rád nemá, lidi kolem sebe. Nenávidí tebe, možná také i sám sebe. Neunese jiných radost, je to prostě jeho slabost. Je obranou láska? To je jako sázka do loterie. A kdo to nezažije, neví, jak zrada bolí. Více než rány holí.
O svých osudech vyprávějí lidí, obdobné je to všude. Emoce snad vládnou světem a ubližují i malým dětem. Proklíná ten, kdo nemá rád, možná je to jen hlad po troše lásky, když přibývají vrásky, když z oblaků bouře vzejde, než na stáří člověk sejde. Když do života tornádo vtrhne a máme oči zvlhlé....
Pohádkový tábor
Žádná jiná takováto kniha na světě není, přináší dětem zábavu i poučení. Psychosomatika a pohádky, normálně dvě hromádky. Tady jeden celek tvoří a dětská srdíčka hoří touhou vědět víc a více. A tak se mění v prince, princezny či čertíky nebo malé vodníky. Hrají si a dovádějí, různé kousky provádějí.
Dozví se, proč je ouško bolí, či co za bolestí bříška stojí. Proč tlustí jsou někteří kamarádi, proč se někteří lidé nemají rádi. Jak na nemoci vyzrát, jak je z tělíčka vyhnat. Jak zdraví být, radovat se a s úsměvem žít.
Určeno dětem, které už umějí číst. Také těm, kteří zatím jenom poslouchají pohádky, které jim vyprávějí rodiče nebo starší sourozenci. No a všem dospělým, kteří pohádky rádi mají.
První z knih pro děti z péra Antone Krzemieňové, která se zabývá psychosomatikou. Pravděpodobně jediná tohoto druhu ve světě. Nabízí také možnost kreativity, neboť je na čtenářích, aby si do knihy dokreslili některé postavičky, nebo si dobarvili obrázky nebo dokonce celé vymalovali.
Tělo napoví I.+II.
Tak jako poupata tvoří květy, tak se slova skládají ve věty. Člověk obdivuje jejich krásu a jiný zas hledá svoji spásu… jak žebrák s nataženou rukou chodí a přitom ví, že právě jeho mysl plodí, co v těle se odehrává… žádná sláva…
Tak jako záhon tvoří květy, tak knihu zase moudré věty, když teorie se s praxí snoubí… a jako v lese houby, tak mezi lidmi se šíří, že k vám teď míří TĚLO NAPOVÍ a na otázky odpoví, proč v něm ten zmatek máme, jakpak že myslíváme… „já chci být zdravé,“ volá, „nenuť mne dokola nemocné být! Vždyť já chci žít! Pochop už, co se odehrává v hlavě, když bolí játra právě, když ledvina zase zlobí a hýbat se mohu jen s holí!“
Vybrat si smíš – žít, nebo živořit. Být zdráv, či nechat se pokořit. Jak žebrák s nataženou rukou stát, či na cestu k uzdravení se dát. Život může být bojem… ovšem, bojuj s hnojem… do vínku nám rozum dali, a taky s ním počítali. Jenže člověk, tvorstva pán, do truhly jej uschoval. Myšlení jej totiž bolí, raděj bude chodit s holí.
Že nejsi ovce ve stádu? Máš právě dobrou náladu? Vezmeš si mě domů a budeme spolu lepší život žít? Ty chceš opravdu zdravý/á být?
Pak ti přeji hodně síly, ať tvé nohy tančí, jak nožky víly na hebkém lesním paloučku, ať tvůj život není přežívání jen a splní se ti každý sen.
Koupíte u dobrých knihkupců.